Patologie prostaty a metody léčby
Benigní hyperplazie prostaty
Nezhoubné (nemaligní) zvětšení prostaty, zvané BHP (benigní hyperplazie prostaty) je důsledkem nadměrného růstu prostaty a je charakterizováno nepříjemnými příznaky dolních cest močových, zhoršením kvality života, a to jak přes den, tak i v noci.
Více informací o této nemoci můžete nalézt v části: Co je benigní hyperplazie prostaty?
Je to jedna z nejčastějších obtíží u mužů po 50. roce věku.
Účinná léčba BHP je založena na odstranění příčin příznaků, které pacienty zatěžují a jsou spojeny především s močením. Volba vhodného způsobu léčby závisí na intenzitě příznaků a potíží spojenými
s dolními močovými cestami, věkem a celkovým stavem pacienta a souběžnými onemocněními. Rozhodnutí o výběru léčby provádí lékař, který bere do úvahy individuální potřeby a preference pacienta.
V závislosti na závažnosti příznaků zahrnuje léčba benigní hyperplazie prostaty:
(podle pokynů Evropské urologické asociace – EAU)
- konzervativní léčbu
- farmakologickou léčbu
- chirurgickou léčbu
Při léčbě BHP se používají následující postupy:
Farmakoterapie
- Inhibitory 5 α-reduktázy – zabraňují zvětšení nebo dokonce zmenšují velikost prostaty za předpokladu, že léčba trvá po mnoho měsíců nebo dokonce po mnoho let.
- blokátory α-1 adrenergních receptorů – působí tak, že snižují napětí hladkého svalstva, čímž zmírňují příznaky podráždění.
- Látky rostlinného původu.
Chirurgická léčba
- chirurgická léčba – je absolutně indikována u pacientů s komplikacemi jako je zadržování moči vyžadující katetrizaci močového měchýře, močové kameny, výchlipky močového měchýře, chronické, opakující se nebo bakteriální infekce močových cest, krev v moči, bilaterální hydronefróza nebo selhání ledvin. Dále pak při selhání léčby medikamentózní nebo méně invazivní.
Benigní hyperplazie prostaty je velmi častým onemocněním u mužů starších padesáti let.
Rakovina prostaty – důležité sdělení informativního charakteru
Rakovina prostaty je jedním z nejběžnějších druhů rakoviny u mužů a třetí (po rakovině plic a rakovině tlustého střeva a konečníku) nejčastější příčinou úmrtnosti u mužů související s rakovinou. Výskyt tohoto onemocnění stoupá s věkem.
Je pravděpodobné, že rakovina prostaty zjištěná v raném, asymptomatickém stádiu klinického vývoje bude zcela vyléčena.
Rizikové faktory podporující rozvoj této nemoci zahrnují:
- zvyšující se věk
- genetické faktory
- etnický původ (vyšší míra u černošské populace)
Zcela zásadní je skutečnost, že v raných fázích vývoje rakovina prostaty nezpůsobuje žádné potíže a je bez příznaků. Časná správná diagnóza je velmi důležitá!
Příznaky jako:
- potřeba častého močení, zejména v noci
- obtíže při zahájení močení nebo se zadržováním moči
- slabý nebo přerušovaný proud moči
- bolest nebo pálení při močení
- potíže s erekcí
- bolestivá ejakulace
- krev v moči nebo ve spermatu
- ztráta chuti k jídlu a tělesné hmotnosti
jsou často projevem zbytnění prostaty nebo mohou být projevem již pokročilejšího stadia rakoviny prostaty.
Preventivní zdravotní prohlídka
Po 50 letech věku jsou nezbytné pravidelné návštěvy (nejméně jednou ročně) u urologa spojené s kontrolními vyšetřeními.
Protože některé příznaky přiřazované k BHP nebo prostatitidě mohou také ukazovat na rakovinu prostaty, je doporučováno, aby se muži, u nichž se některé z těchto příznaků projeví, podrobili důkladnému vyšetření k určení jejich příčiny.
Vyšetření používaná při diagnostice rakoviny prostaty zahrnují:
Rektální vyšetření (prstem lékaře):
To je základní metoda vyšetření prostaty. Umožňuje včasné odhalení nádoru. Umístění této žlázy v blízkosti konečníku umožňuje lékaři odhalit prstem změny velikosti, tvaru a struktury.
Stanovení hladiny prostatického specifického antigenu (PSA) a případně dalších pomocných testů v krvi:
Když se uvnitř žlázy vyvine rakovina prostaty, je možné ji zjistit rektálním vyšetřením a PSA je pomocným markerem. Abnormální hodnoty poskytují indikaci k dalším vyšetřením – včetně biopsie prostaty.
Biopsie prostaty:
Toto vyšetření zahrnuje odebrání vzorku tkáně z prostaty zavedením speciální jehly přes konečník k získání několika malých fragmentů žlázy pro další vyšetření pod mikroskopem. Tato metoda při použití lokální anestezie je minimálně bolestivá a je provázena velmi nízkým výskytem komplikací (krvácení, infekce…).
Léčbu rakoviny prostaty volí lékař podle stádia nemoci, stupně malignity nádoru, věku muže a dalších současných onemocnění. Běžně se používají hormonální léčba, chirurgická léčba, radioterapie a chemoterapie.
Je pozorována významná souvztažnost mezi onemocněními prostaty a poklesem libida a poruchami erekce.